Tohle nevymyslíš!

Když se daří, tak se daří... dovolená plná nezapomenutelných zážitků.

Plánovat dovolenou na motorce ani moc nejde. Ve většině případů jen vybrat správné počasí a vyjíždí se, ale my to měli naopak! Vyškrtat pár volných dnů, kdy se nebudou objednávat zákazníci na servis a frčíme. Ovšem na začátku prázdnin škrtáme poslední prázdninový týden. Byl to už pouze jeden letní týden, kde nebyl nikdo objednán na servis a teď se jen modlíme, ať nám vyjde počasí. Čím blíž je daný termín, tím více se mění názor na dovolenou. Nepojedeme na skútru ale autem, nepojedeme pod stan ale do hotelu "každý den totiž půl dne prší" jenomže.... Hotely obsazený a všichni natěšení na skútr. Poslední 4 dny dodělávám velký servis na svém skútru Malaguti Spidermax a tiše se modlím, že pojedeme spíše autem ale ono nic. Jede se na skútru.

Den 1.
Brzo ráno vstáváme. Okamžitě volám bratrovi s hodinovým předstihem, že jej budeme čekat u nás. Mezitím si jdu dát posledních pár věcí do skútru, ovšem ať strkám jak strkám klíč do spínací skříňky ne a ne jej tam dostat "to mi snad dělá schválně". V tom přišla přítelkyně a já jí to ukazuji, že asi nemůžu jet a jí se to samozřejmě moc nelíbí, tak s tím zavergluje a najednou spínací skříňka funguje a může se vyrazit. Natěšeni čekáme na bratra a hned po příjezdu společně odjíždíme směr Brno. Ranní teploty nebyly nějak příliš příjemné, jen 9 stupňů ale co? Jedeme přeci do tepla! Jak tak frčíme směrem k Brnu, musíme dobrat palivo, bratr vyrazil s poloprázdnou nádrží. Před Brnem sjíždíme na dálnici k čerpací stanici. V tom jak na něj čekám s běžícím motorem, mi nějak rychle roste teplota motoru nahoru, asi 3 minuty a teplota motoru je v červeném poli, ovšem co to je? Bratr hlásí, že se vrátíme a skútr opravíme, přítelkyně, že se vrátíme a vezmeme auto a já, že budeme pokračovat dál... Během jízdy byla teplota téměř v normálu, ovšem přijíždíme do Znojma a čekáme na semaforech a ouvej zase problém. Teplota motoru je opět v červeném, tak vyrážíme směr Baumax a jde se nakupovat nářadí. Něco málo se povedlo opravit, ovšem netrvalo to ani 50km za hranice a teplota opět blbla, pár zastávek a skútr se zdál zase funkční v normálu. Ovšem to trvalo pouze do půli cesty v Rakousku, kde jsme natrefili na kouzelné městečko, kde měli sladěné semafory tak přesně, že na každém jsme chytli červenou a problém byl znovu na světě. Čím více se blíží pátá hodina odpoledne, tím víc si říkám, že bychom měli někde zakempit. Ovšem říct toto slovo bratrovi, že už v 17:00 chci stavět stan v kempu, byl jako pokus o dobrý vtip. V 17:00? Vždyť jsme ještě nic neujeli! Asi cca 470km jsme měli ujeto, před námi pár km na přechod na Slovinsko a pak směr kouzelné italské městečko Trieste. Jak tak přejíždíme hranice Rakouska a Slovinska, tak se začíná pomalu stmívat a byl by opravdu čas to někde zakempit, ovšem ať cvakám, jak cvakám do navigace bod zájmu poblíž trasy KEMP, zdá se, že navigace toto slovo nezná a tak pokračujeme celodenními častými přeháňkami směr na Trieste.
Je právě půlnoc a dojíždíme do italského městečka Trieste. Projíždíme jej podél pláže a přemýšlíme, kde se ubytovat ale ať koukáme v té tmě jak koukáme, nic nějak nejde vymyslet. Zastavujeme na konci městečka a unaveně pozorujeme moře. Jak tak koukáme a jsme čím dál více unavení, vyrážíme najít nějaké místečko alespoň na přenocování. Parkujeme na odlehlém parkovišti a stavíme stan. Samotnou únavou neřešíme nic a hned po ulehnutí usínáme.

Den 2.
Brzy ráno nás probouzí lehký déšť a tak ležíme a čekáme jak přestane. Ovšem nic se neděje a tak přítelkyně mě pěkně pohladí a reaguje na mé včerejší rozčilení, kdy jsem říkal, že to není dovolená ale utrpení a že pojedu zpět domů, že takto jsem si dovolenou nepředstavoval, celý den mrznout a jet v dešti a pak ještě jak téměř bezdomovec nocovat.
V tom se rozzářím a řeknu, že jsem se z toho už vyspal a že tedy můžeme pokračovat, ovšem v ten moment jsem se otočil ve spacáku a myslel jsme, že jsem ten spacák roztrhl. Šmátrám rukou, díra tam není ale nějak to lepí? Ruka mi voní mentolem? Co se děje? Koukám na spacák a celý bílý! Pak se kouknu na kalhoty a ty taky. To nám ten den pěkně začíná. Celý jsem zářil nadšením a tak mi alespoň částečně přítelkyně žvýkačku očistila a mohli jsme v dešti jít sbalit všechny věci a vyrazit směrem za teplem na jih. Do rána jsme měli na stanu asi tak 20 hlemýžďů, přítelkyně obutá již v botách, V tom bratr vykřikne "mě v těch botách lozil slimák" kouká do bot ale slimák nikde. Všichni obutí a teď už jen já a jde se balit Koukám do bot, nerad bych vytahoval slimáka, hlásím "paráda čisto" nazouvám první botu, pak druhou a v tem moment šok! Druhou botu jsem už nazouval rychleji jak první a při zajetí nohy do boty jsem cítil jak roluji něco pružného a velkého v botě "to snad né" já měl slimáka v botě až ve špičce. Vymlátím ho ven z boty a už ztrácím veškerou trpělivost a jdu si obléct nepromok. Jak tak prší a oblíkám si nepromok, dám si rovnou i přilbu ať mi neprší na hlavu. Co se mi nestane? Otevírám kufr a v něm 2cm vody a přilba celá nasáklá vodou... Může být ještě hůř? V tom říkám "já balím a jedu domů"! Nikdo neměl problémy a tak jsme vše mokré sbalili a vyrážíme. Ujeli jsme cca 15km a zastavuji. Průtrž mračen je tak silná, že představa jízdy 750km do ČR zpět v dešti je šílená a tak nechci kazit dovolenou a říkám, že tedy jedeme na jih. Vyrážíme směr Rimini v tak silném deštivém počasí, že téměř není vidět před sebe. Na silnici tak velké kaluže, že někdy to byl nájezd do vody i s tlakovým mytím zespod.
V odpoledních hodinách se nám počasí na chvíli umoudřilo a tak jsme jeli jen v lehce deštivém počasí. Ovšem sám jsem cítil, jak mi stékají kapky vody po hrudníku a po malé zastávce na parkovišti, kdy jsme se lehce mrknuli pod nepromoky a moto oblečení,  bylo zjištění nemilé "Opravdu je vše mokré" jak mikina tak i triko. Pokračujeme dál směr na jih za teplem a modlíme se, ať už se ty mraky roztrhají, jinak ani ten stan neusušíme. Dojíždíme na světelnou křižovatku a v tom mi bratr italským temperamentem hlásí "semafory tady fungují rychle: po červené je hned zelená!"  A tak já hned temperamentně naladěn, červená - zelená a hned plnej! Ovšem to by člověk nesměl mít zatmění. Skútr vyráží, ovšem jen půl metru kupředu, v tom se zadní kolo začne protáčet a skútr začne zadkem ujíždět půl metru do leva a půl metru doprava..... Tak konec zábavy, to jsem ustál a už s rozumem. Všechny jsem pobavil a divili se, že jsem to ustál. To jsem se divil i já sám, pač plně naložený Malaguti Spidermax není nijak lehký skútřík. Přijíždíme do Rimini a dáváme si občerstvení. Já sám jsem neměl hlad, celý jsem byl promoklý, 10 vrstev na sobě a stejně mi byla šílená zima. Už nic suchého s sebou nemám a tak vyrážíme najít kemp. První křižovatka a italský temperament zazářil a pustil chodce na přechodu prudkým zabržděním, ovšem na to reagoval okamžitě bratr a rychle skútr zastavil, za ním přítelkyně s velmi perfektně brzdícím skútrem Piaggio Beverly 350 s ABS a ASR a pak já s téměř 250kg skútřičkem. Ovšem jak tak mačkám brzdy vidím, že čím víc se přibližuji, tím víc se mi zdá, že přítelkyni posunu kousek kupředu a tak zatáčím skútr stranou. Pak už si jen vybavuji jak je ten skútr opravdu těžký, když ležím přimáčklý obličejem k asfaltu a na noze mi leží celou svojí váhou skútr. Jak tak mám zaklíněnou nohu mezi silnicí a variátorem, volám bratra, že potřebuji pomoc, přiběhne a sám má problém skútr zvednout. Vstávám, nic zlomeného a tak už teď opravdu rozhodnut ,že pojedu domů, ale co se děje? Do spínací skříňky zase nejde klíček a tak bratr mi to nevěří a vezme klíček do rukou, 2x ho strčí do spínací skříňky a co se nestane? Klíček zůstal ve spínací skříňce a 2. polovina v ruce. "A je to v háji." Teď už musíme zajistit odtah. Sám ženu bratra ať ten skútr nějak uvede do chodu a tak se mu podaří zbylou část klíčku zarazit ještě víc do spínací skříňky a pootočí samotným klíčkem a skútr nastartuje. Mezitím mi přítelkyně obvazuje odřenou nohu a leduje ledem z restaurace před otokem. Pořádně na ni nemůžu ani stoupnout ale jediné, na co myslím, jak pojedu 1100km zpět, není to jen 100km! Jak jsme spokojeni, že skútr běží, najednou se mi blýskne "Jak budu tankovat?" Klíč náhradní nemám a nádrž je na klíč?? Tak tady jsme si byli bezradní a vypadalo to na konec dopravy skútru zpět po vlastní ose, ale volám na bráchu "zkus to ukroutit!" asi tak 20 minut beznadějného pokoušení.... a pak mu říkám:  "Zkus i násilí!" A co se stalo ? Zátka se protočila a my mohli vyrazit! Jak ale jet zpět s otevřenou zátkou? Naštěstí jsme ji dali zpět lehce s 1cm mezerou tak, že netěsnila a zbytek vypodložili novou ponožkou :) Jak tak jedeme zpět, padá na nás únava a tak už stavíme stan i na trávníku u čerpací stanice a jdeme spát.

Den 3.
Člověk by řekl, že nemůže být hůř jak bylo... Ale nikdy nemůže být tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř… Opět nás provázel silný italský déšť doprovázen příjemně chladnou teplotou. Čím více se blížíme k rakouskému přechodu k italskému městečku Tarvisio, tím méně máme paliva a tak posledních 100km před přechodem tankujeme, jenže ono to nebere karty, jen bankovky a obsluha jako vždy nikde. Mám poslední bankovku 500Euro a ty bankomaty nevrací, tak co teď? Bratr našel ještě posledních 25Euro a tak já a přítelkyně máme čtvrt nádrže a tak mu říkám dej si plnou a zbytek dáš nám. Sám natankuje za 15 Euro a pak jde plnit skútr přítelkyně. V tom kouknu na stojan a ouvej, ty si na mě zapomněl? Nějak mu to ujelo a na stojanu už bylo 24,90Euro, tak říkám, ať zbytek paliva doplní už přítelkyni, že mě by těch 0,20Euro nezachránilo. Odjíždíme a v prudkém dešti míjíme jednu čerpací stanici za druhou. Všechny sice bez obsluhy ale mohli bychom to aspoň zkusit zda to nevezme Euro kartu ale nic se neděje. Já jedu poslední, bratr první a ten má nádrž plnou, takže kupředu.... Dojíždíme do Tarvisia a na konci městečka bratr zastavuje a táže se, kde koupíme dálniční známky a já mu říkám, že na přechodu ale zda tam dojedu netuším a tak se vracíme zpět do Tarvisia a zkoukneme čerpací stanice. Samozřejmě všechny mají přeškrtnuto MasterCard a asi stávkují proti těmto kartám ba nevím ale já jsem těžce v háji, nemám benzín a obsluha když příjde, tak nejdřív až večer. V tom přijedou dva starší pánové doplnit palivo do osobního auta a tak s nimi směňuji 10 Euro drobných za papírovou a s nadšením jdu bankovku strčit do automatu, ale nic se neděje. Bankovka vjede do vnitř a po chvíli ven, prostě se jí nelíbila asi jak byla vlhká a tak říkám bratrovi, ať ji zkusí dát na výfuk. Pěkně prohřátou ji strkám do automatu a ono jí to vzalo, spokojeně dotankováváme vyrážíme směr Rakousko, problém bude vyřešen s tankováním. Dojíždíme na hraniční přechod a kupuji 3 dálniční známky, ovšem jak na slečnu vytahuji bankovku, řekne mi, že to tu neberou a vůbec ještě v takovém stavu jakém je polorozmočeném. Ovšem bratr opět zachraňuje a vytahuje o něco menší 100eurovku a na tu nám známky slečna vydává. Spokojeně tedy míříme dál a hned u první čerpací stanice hromadně tankujeme. Problém s bankovkou nebyl a máme rozměněno. Míříme dál, najíždíme na dálnici, vyjíždí bratr, za ní trochu temperamentně vyjede přítelkyně před z boku najíždějící osobní automil s obytným vlekem a já až tedy za osobním automobilem. Za tu dobu mi sice kus poodjeli a tak přidávám a předjíždím na dálnici osobní vůz s vlekem, zařazuji se před vozidlo a pomalu je doháním, na tachometru 130 ... V tom se něco začalo dít… Skútr se celý začal divně chovat, pomalu zpomaluji a přemýšlím, v tom mám na tachometru cca 100km/h a skútr začíná tancovat. Netuším, co upadne. Osobní auto s vlekem je domáčklé na mojí zadnici a v tom mi začne skútr skákat tak, že jsem přemýšlel jestli se mi nevylomilo celé zadní kolo. Naštěstí jsem zastavil na krajnici bez dalšího problému a s těžkostí se snažím postavit skútr na hlavní stojan, ale ono to vůbec nešlo... Koukám na skútr a vidím zcela prázdné zadní kolo. Bratr už kilometr v dáli zastavuje, na dálnici zběsilý provoz, hledám vestu a začínám obhlížet defekt na zadním kole ale nic nenacházím a tak beru sprej Motul na nafoukání pneu, řádně pročtu manuál. I sebemenší chyba by mě mohla vyřadit ze hry dostat skútr zpět po vlastní ose a pak následně stříkám pěnu do kola. V tom se ozve hlasité syčení a já hledám odkud. Zastavuji foukání. Vždyť už mám jen půlku spreje a vidím díru v pneumatice. To si snad dělá ze mě fakt už srandu ten skútr. Nová pneumatika přímo před odjezdem na dovolenou a díra. Beru lepení a strkám do díry nástroj pro začištění díry, ovšem ten tam proletěl téměř na prázdno, tak beru rovnou knot na zalepení a strkám jej tam. Následně foukám zbytkem spreje a v tom dorazí bratr na couváka, co se děje? Letmo mu to povídám a rovnou vyrážím směrem k čerpací stanici dofoukat pneu s trochou vzduchu, co mám. Nafoukáno a vyrážíme dál, v tom mi volá otec jak se nám daří a tak si s ním pomocí intercomu F4 za jízdy povídám a oznamuji mu, ať babička udělá dobrou večeři jako zakončení této vydařené dovolené. Pokud vše bude jak má, tak přijedeme mezi 9-10 večerní hodinou. Pak zastavujeme na protahovací pauze a bratr mi povídá, že má ještě jednu čárku paliva a pak rezerva je na 80km a že se mu nechce už tankovat 2x v Rakousku, že to pak vezmeme rovnou v ČR. Jak vyrážíme z parkoviště hlásí , že se mu zrovna rožla rezerva. Po 30km míjíme 1. čerpací stanici a jedeme dál, po cca dalších 30km druhou a já už na konci blikám doprava k čerpací stanici a ono nic, pokračujeme stále dál... Pak už se jen udiveně divím? Neříkal 80km? Asi ano! Po cca 20km sjíždíme bokem dálnice k nějaké dědince, či městečku a povídá mi, že asi bude brzo na suchu. Jen se už pousmívám a cvakám do navigace čerpací stanici a vyrážíme cca 2km směr do městečka. To snad ne? Ona je zavřená a další na navigaci je cca 13km (asi 7km naším směrem dál po dálnici, ze které jsme sjeli) a bratr hovoří: "Inu, budu to teď muset šetřit. " Vyrážíme a já si jen říkám po horké zkušenosti s opravou pneu na dálnici, ať mu ten benzín hlavně nedojde, a pokud ano, tak hlavně ať ne na dálnici. Sjíždíme na nájezd na dálnici a v tom na mě blikají dálkové světla. Už asi tuším, oč se jedná a mám pravdu, došel benzín! Necháváme ho u sjezdu na dálnici a vyrážíme dál směrem k čerpací stanici, dotankováváme skútry, mezitím dopíjíme zbytky energetické drinku a pak napouštíme palivo do vypité a 2 minuty otočené láhvi vzhůru nohama palivo a vyrážíme zpět za ním. Dorazili jsme, cestu jsme si prodloužili o dalších cca 40km a 2 hodiny času. Spokojeně nalévá benzín do skútru, na sobě již měl obléknutou vestu ze strachu míjejících aut nočního provozu a začíná startovat. Ovšem nic se neděje, skútr né a né nastartovat, cca 5 minut usilovného startování, baterie téměř před umřitím a nálada už nevykazující známky společného odjezdu po vlastní ose. V tom posledním okamžiku se přeci jen podařilo. Třeba tomu napomohly zbytky energetického drinku, třeba jen nechtěl skútr zůstat u nájezdu na dálnici.... Lukáš sedá na skútr, a tak jako celou cestu zalomené zápěstí a hrne skútr směr čerpací stanice. Tam si natankuje do svého skútru ten nejdražší 100 octanový benzín a pokračujeme dál, směr ČR.
Příjezd se nakonec uskutečnil místo mezi 9-10 hodinou až téměř ve 2 hodiny ráno. Na tyto zážitky z cest  ale jen tak nezapomeneme. Teplota vzduchu při cestě zpět se pohybovala víceméně kolem 10-7 stupňů celsia a ve vlhkém oblečení to působilo mnohem chladivěji.
Za 3 dny strávených na skútru jsme ujeli pouhých 2270km a zažili nespočet ne zcela příjemných ale zato nezapomenutelných zážitků.

Této výpravy za sluncem se zúčastnil Bratr Lukáš se skútrem Malaguti Madison 3 125ccm (stáří 7let 26000km), já Tomáš se skútrem Malaguti Spidermax RS 500ccm (stáří 6let 24000km) a přítelkyně Jana se skútrem Piaggio Beverly 350ccm (stáří rok a půl a 12000km)